Současné nestejné doplatky u léků označuje prezident ČLK Dr. Chudoba
jako „nejpalčivější problém“ na lobistickém webu komory protesty-lekarniku.cz. „Z
výzkumu veřejného mínění víme, že různá výše spoluúčasti na léky v různých
lékárnách vadí asi 80 procent občanů", uvádí dále Chudoba. Jedná se o
příkladné naslouchání přání pacientů.
Většina ale ještě nemusí mít pravdu a lze jistě předvídat reakci lékárníků při
zadání empirického výzkumu např. na téma „ceny léků“. Je tedy logické, že lékárníci
po nalezení naslouchající duše v podobě nového pravicového ministera
začínají realizovat své již dávno deklarované záměry.
Pacient už nebude muset „obíhat lékárny“ při shánění nového
léku, obhajují rovnostářský systém lékárníci. Uvedené opatření má ale na hony
daleko k liberálnímu prostředí v prodeji léků. V prostředí různých režijních nákladů dostanou lékárny příkaz k prodeji za stejnou cenu. Nejistá je i výhoda pro lékárny. Pokud nebude
doplatek stanoven na úrovni současných nejdražších lékáren, budou tyto
nuceny pracovat pod režijními náklady. Na druhou stranu přijdou příměstské
lékárny o podstatnou konkurenční výhodu. Nikdo již nebude chtít popojít pár
kroků za levnějším lékem, každý si lék vyzvedne hned v první lékárně na
kterou narazí.
Nadále si lékárny budou moci konkurovat prodejem dalšího zboží jako
potravinové doplňky, kosmetika a další zdravotnické potřeby. Toto ale
konkurenční potenciál lékárny oklešní na běžného prodejce vitamínů a to je i
proti hlavní zásadě lékárníků, jakou jse také na zmíněném webu deklarovaná „dobrá dostupnost
pro pacienty a profesionální školený personál.“
Jistá výhoda pro pacienty ještě nemusí znamenat hospodárnost
celého systému. Kapsa daňového poplatníka zde má totiž větší slovo než žaludek
pacienta.
Velmi sporným návrhem je kontrola všech užívaných
pacientových léků přímo lékárníkem pomocí on-line terminálu. Údajně by se tím snížilo riziko nesnášenlivosti s již předpsanými léky a zamezilo plýtvání s léky. Toto řešení je sporné ekonomicky,
právně, eticky i technicky. Předně by to měly být pojištovny, které mají kontrolovat hospodaření nejen s léky, ale i všemi dalšími zdravotnickými výkony. Tuto hlídací
činnost dnes pojišťovny prakticky neprovádí, každý si může chodit neomezeně po
lékařích, nechat si provádět drahá a zbytečná vyšetření, plýtvat s léky apod.
Nevydání léku, byť zjevně v nabytečném množství nebo zjevně kolidujícího s jiným,
by bylo jistě právně napadnutelné. Přístup
lékárníků do medikace pacienta je také eticky sporný. V případně výdeje
pouhého acylpyrinu bude mít lékárník přístup i ke zbytku užívaných léků, což si
vážně nemocní lidé nemusí vždy přát (u rakoviny, sexuálně přenosných chorob,
apod.)
Obtížně realizovatelné bude i technické řešení nápadu. Pokud
nové počítače nezaplatí daňoví poplatníci, opět jejich pořízení mohou menší
lékárny pocítit a to neuvažuji o neexistenci internetového připojení
v některých lokalitách. Připomínám, že za současných podmínek si
množství a cenu poskytnuté zdravotní péče (a tedy i léků) nemůže on-line
zkontrolovat ani lékař, a co je možná důležitější, ani pacient. Přitom se jedná o základní právo pacientů, které na svou realizaci v praxi také čeká.
Z uvedeného je patrné, že zavedením tohoto opatření by
si lékárníci spíše „naběhli“ a nepomohli by ani sobě ani nikomu jinému.
Pravicová vláda by měla naopak podpořit zdravou konkurenci lékáren.
Z dostupných výroků a kroků ministersva je zřejmé odsunutí na neurčito i
dalších liberálních návrhů, z kterých by pacient jistě benefitoval. Jedná
se především o "uvolnění" prodeje volně prodejných léků i mimo kamenné lékárny (internet, benzínky, samoobslužný prodej).
Diskutované na první pohled líbivé změny nelze dělat na zelené louce a musí jít ruku v ruce
s komplexní reformou celého zdravotnického systému, ve kterém se sleduje kvalita
práce všech jeho složek (tedy i lékárníků), jsou definovány postihy, vše se vyplatí
pacientovi a bude přijatelné pro daňového poplatníka. Zatím to vypadá na
nadlidský úkol.